ŠŤASTNÁ RODINA

 

Manželská krize a jak jí předejít 

První manželská krize

Manželské mýty

Rozvodovost v dospělém věku

Psychosexuální příčiny krize

Úskalí konzumní sexuality

 

Teprve muž a žena tvoří dohromady člověka.
Feuerbach

 Manželství je logickým pokračováním mileneckého vztahu, je  vztahem, který dává člověku pocit, že život je krásný a hodný žití, i kdyby byl navenek sebetěžší. Manželství je v českém rodinném právu zakotveno jako trvalé společenství muže a ženy, jehož hlavním účelem je založení rodiny a řádná výchova dětí. Toto společenství, založené na právním vztahu, je postaveno na zásadách dobrovolnosti a rovnoprávnosti. Každý vztah má své vývojové etapy a do určité míry se mění i jeho projevy, priority. Tvrdí se, že zamilovanost vyprchává už po třech měsících a manželská krize přichází po pěti letech od uzavření snatku. Manželské krizi se však dá předejít vhodnou přípravou. Protože jak se říká: "Kdo je připraven, není ohrožen"

Manželská krize a jak jí předejít                      
Mezi šťastným a nešťastným manželstvím nemusí být výrazný rozdíl v počtu konfliktů a různých problémů, ale v dovednosti při jejich řešení a odstranění. Ani u šťastných manželství nelze předpokládat, že by celá proběhla bez jakékoliv krize, jen to, že se v nich krize nenechá přerůst, že nezničí vzájemnou lásku.
Krize v manželství bývají dvojího typu: tranzitorní a netranzitorní. Ty druhého typu jsou katastrofou manželského a rodinného života a obvykle končívají rozvodem. První typ - tranzitorní krize, představuje přechodné konflikty, které oproti druhému typu neničí vztah mezi manžely, a tak ani neovlivňují negativně výchovu dětí. Ovšem pozor, druhý typ může začínat stejně jako první, a proto je vždy potřebné společné úsilí k brzkému ukončení každého nedorozumění, hádky, krize.
Klíč k řešení manželských krizí je dobré mít předem. Získat ho znamená naučit se vcítit se do druhého, tedy empatii, vnímání jeho života tak, jak on jej prožívá, a k tomu mít opravdovou lásku s trochou moudrosti. Komu se to jeví jednoduché a zároveň těžké, prostě nezvládnutelné, může použít následující postup:
Při odstraňování krizí je potřebné mít před očima jejich příznaky (symptomy). Až si je všechny uvědomíme, snažme se odhalit jejich příčiny a podle nich je teprve možné najít způsob, jak tyto příčiny odstranit, jak situaci zlepšit a opět dosáhnout harmonického soužití. Mezi příčiny krizí, které manželé nemohou zvládnout sami odstranit, patří závislost na alkoholu, na drogách, poruchy duševní, případně sexuální a dlouhodobá opakovaná nevěra. Návštěva psychologa bývá někdy potřebná též k nacházení skrytých příčin.
První manželská krize se objevuje v době přechodu ze zamilovanosti ke zralé manželské lásce. V důsledku jejího nezvládnutí bývá dost velké procento manželství zbytečně rozváděno do pěti let od svatby. Již v prvním roce manželského života se projevuje ovoce falešných očekávání, nesplněných nereálných představ, které byly při vstupu do manželství. Často se také připojují potíže finančního rázu. Peněz není tolik kolik by si manželé představovali je nutno řešit nedostatek financí pomocí půjček. Vzít si půjčku je sice naprosto v pořádku, ale je třeba zvážit jestli rodinný rozpočet utáhne požadované splátky. V případě nesplácení půjčky může dojít k mnoha ještě větším problémům. Jde i o jiné nereálné představy. Může jít i o protichůdná a proto neslučitelná přání, například představoval-li si jeden po svatbě kulturní vyžívání s hodně cestováním a druhý naopak poklidný, usazený manželský a rodinný život. Představy se týkají různých nároků na partnera a následuje očekávání, že bude jiný, než najednou ve skutečnosti je. Vede to k sobeckému vyžadování, aby se druhý snažil ty představy splnit a pak k výčitkám, že není takový, za jakého byl pokládán, takový, jaký se jevil. Dále k různým podmínkám až s hrozbou trestu. Čím větší je naléhání, tím větší následuje stažení se a ochladnutí vztahu. Příčinou některých očekávání bývá i odrážení se poměru mezi rodiči a zvyklostí v původní rodině. Bývá předhazováno, jak co dělal rodič opačného pohlaví a podobné jednání se očekává i od partnera. Takové měřítko je ovšem špatné. Provokativní chování v souvislosti s očekáváním bývá zpočátku neuvědomělé a týká se většinou různých návyků. Dá se mu odvyknout nebo na ně zvyknout, má-li láska či zamilovanost potřebnou sílu. Větší problémy jsou tehdy, týká-li se očekávání jiného pořadí hodnot. Čím jsou očekávání při vstupu do manželství vyhrocenější,
jasnější, více zvnitřnělá, více zafixovaná, tím bývá stabilita manželství menší. Krize někdy vznikají ze zcela malicherných příčin, které se v jiném manželství tolerují. Velikost příčin, z nichž vzniká krize, si určují manželé sami tím, nakolik se respektují, nakolik jsou snášenliví a trpěliví. Ke krizím přispívá hněv, častý v projevech afekce, hodnocení znevažující druhého s netaktním odmítáním jeho návrhů, nečestné jednání a další negativní chování. Co se týče projevů hněvu, může jít o více příčin, a to: o únavu, pro kterou se maminka může zlobit na nemotorné dítě, po němž opakovaně uklízí, a přece je jasné, že ho nepřestává mít ráda. Hněvivé reakce, k nimž přispívá únava, se mohou stejně pak týkat i manželského partnera. Vedle únavy to může být zraňující nezdar s rozpaky nebo nečekaná nemilá zpráva či vyrušení z něčeho napínavého. Jsou to podněty k vyvolání zlosti, aniž je sám partner hlavní příčinou. U problému opakujících se zlostných výbuchů je potřeba uvědomit si skutečnost i s důsledky a snažit se z negativní náklonnosti vymanit i za pomoci manželského partnera.

 První krize také bývá v souvislosti s mýtem označovaným jako "právo na štěstí". Zde jde přímo o přesvědčení: beru si toho druhého proto, aby mne stále uspokojoval a stále budeme zamilovaní a šťastní. Je to projev té nezralé lásky schopné milovat jen proto, že cítí potřebu druhého. Když uspokojení této potřeby přestane cítit, uvažuje hned o výměně partnera.
Další mýtus se týká upřímnosti a říká: Nebudeme mít v rodině žádné tajemství a všechno si musíme říci. Ne všechno je vhodné a správné mezi sebou vždy říkat. Každý má nějaké nedostatky a je dobré se vzájemně znát. Není však rozhodně dobré bez potřeby zdůrazňovat manželskému partnerovi to, co by ho zraňovalo, a nic nemohlo zlepšit, například nespokojenost s jeho postavou, s jeho zdravotním omezením schopností apod. Také není dobré vnášet do rodinné atmosféry problémy vyvolávané opakovaně v zaměstnání a tlačit tak manželského partnera k projevu litování nebo k rázné odpovědi, která jen zvýší napětí. Navíc může zbytečné psychické zatížení pocítit celá rodina. Rovněž by dusno a zranění vztahu mohlo vnést svěření se s nepatřičnou náklonností k další osobě. Z takové náklonnosti bývá lepší rychle se vymanit sám, popřípadě s transcendentní pomocí. Kdy co říkat, nebo neříkat ovlivňují okolnosti, nálady a schopnosti druhého k přijetí problému s přiměřenou reakcí na něj. Na mnoho věcí bývá také potřeba soukromí a nehodí se je řešit před dětmi. Také pozor, aby neúplné sdělení, pro nedostatek času, nevyvolalo zmatek. Na zlepšení toho, co se nám na druhém občas nelíbí, musíme postupovat taktně a bez výčitek. Nemá význam přehnané slibování, že všechno si řekneme, ale znát své povahy a schopnosti. Samozřejmě ne proto, abychom jednoho dne řekli: "Mám tě přečtenýho!" To rozhodně neříkejme. Ale buďme otevření, zároveň s velkou citlivostí i vnímavostí potřeb druhého. Svou empatii doplňujme moudrostí a postojem lásky.
Pygmalionský mýtus se také často vyskytuje a jeho podstatou je milovat sebe v druhém tím způsobem, že si ho budu stále opracovávat podle svých představ. Podkladem je zde vyprávění ze starého Řecka o kyperském králi, který nebyl ochoten mezi Kypřankami si vybrat manželku. Jako sochař, umělec, pak vytesal ideální sochu ženy, do které se tolik zamiloval, že to prý pohnulo bohyni lásky Afroditu k tomu, aby způsobila zázrak a oživila ji. Tento mýtus je destruktivní pro stálé projevy nespokojenosti a pro touhu stále opravovat partnera. Milovat jen sobě podobnou osobu znamená narcistický druh lásky.
Diovský mýtus je též odvozen od řecké mytologie a poukazuje na následující. Jako měl Zeus prvenství mezi ostatními z bohů, tak podobně při tomto mýtu si muž může dovolit to, co ostatní členové ne. Muž má být sice hlavou rodiny, ale nesmí, jako u tohoto mýtu, vystupovat jako neomezený vládce. Tam, kde se takové vystupování vztahuje na ženu (jež má být milujícím srdcem), tam se mluví o amazonském mýtu, protože amazonky svého času vládly nad muži.
Jedním z negativních projevů, které mohou manželské soužití narušovat, je tzv. "čtení myšlenek", při němž jde o zlozvyk stále se snažit mluvit za druhého, domnívat se, že vidí do druhého a že to za něj řekne lépe.
Zastavili jsme se u několika mýtů, které často ohrožují dobré fungování manželství a rodiny. Podívejme se nyní ještě na další rozdíly mezi funkčními rodinami, které mají budoucnost, a dysfunkčními, kde to přinejmenším skřípe a funkce rodiny je ohrožena krizí.
Rozdílný postoj můžeme vidět k otázce osobní autonomie. Tam, kde se její rozvoj podporuje, členové rodiny se dovedou těšit ze vzájemné blízkosti. Kde však je vyslovení rozdílného názoru považováno za věc nebezpečnou, tam se bude vyskytovat úzkost, případně bude klíčit vzpoura a nenávist, a to právě pro ten pocit ohrožení osobní autonomie. Ve šťastných rodinách, které jsou funkční, bývají děti alespoň občas povzbuzovány k vlastním rozhodnutím a učí se tak i odpovědnosti za to, jak rozhodují. V takových rodinách i děti mohou s něčím nesouhlasit a generační hranice zůstávají zachovány stejně jako vedoucí role. Naopak u rodin s narušenou funkcí nebývá podpora k vlastním rozhodnutím, a pokud se vyskytnou, jsou tlumena. To může zvláště u dětí vést ke vzniku pochybnosti o sobě, o svých hodnotách a vytváří se nedostatek sebedůvěry. Mezi tyto rodiny se řadí ty, v nichž se vyskytuje smazávání generačních hranic, často podlézavým způsobem, kterým chtějí rodiče svým malým dětem dělat téměř rovnocenné partnery, místo toho, aby jim zůstávali autoritou, která vzbuzuje úctu a jíž je možné důvěřovat.
Podívejme se ještě na zbývající, tzv. zákonité krize. Jedna se někdy objevuje po dostavbě domu. Při jeho stavbě způsoby vzájemné komunikace mohou krásně fungovat, ale po dokončení, kdy je očekáváno spokojené užívání života, najednou vzniká krize. Dala by se i předvídat pro změnu poměrů. Dříve všechen čas, energii i peníze odčerpala stavba a teď se názory na využití liší. Nemalou negativní roli může mít i pýcha stavitele.
Určité krizové problémy mohou souviset i s narozením dítěte, a to tehdy, pokud v manželství není samozřejmostí, že manželský partner a soužití bude i nadále mít prioritní důležitost. Upne-li se žena na dítě a manžela bude odsouvat, přestane soužití fungovat. Péče o dítě má soužití manželů upevňovat, nikoliv narušovat.
Poslední zákonitá krize, která někdy přerůstá v katastrofickou, se objevuje opět při změně poměrů v rodině, a to v období odchodu dětí po jejich osamostatnění, kdy manželé opět zůstanou sami.

Rozvodovost v dospělém věku              nahoru

 Manželský život můžeme dle délky trvání rozdělit do čtyř etap. Manželství mladé (0 - 5 let) , střední (5 - 15 let) , starší (15 - 25 let) , dlouholeté (25 a více let) . Příčiny rozpadu manželství Nejvyšší rozvodovost je zaznamenávána v období první poloviny středního věku , o něco menší část rozvodovosti v období druhé poloviny středního věku. Podle statistiky příčin rozvodů starších a dlouholetých manželství jsou prvá dvě místa shodná s příčinami rozvratů jak manželství mladých, tak i středních: 1. rozdíl povah a zájmů 2. nevěra (avšak zatímco v předchozích údobích manželství byla nevěra mužů a žen vyrovnaná co do počtu , pak v dlouholetých a starších manželstvích převažuje jako příčina krizí a rozvratů nevěra mužů) 3. opuštění společné domácnosti ( jde většinou o muže , který se nastěhuje k jiné ženě). Zdroje těchto příčin krizí až rozvratů spočívají v oblasti psychické , psycho-sexuální nebo sexuální. Psychické příčiny - jejich spouštěcím mechanismem bývá nejčastěji odchod dospělých dětí z domova. Nastávají různé situace opuštěných rodičů: Co teď budeme sami dělat ? Mají manželé vůbec nějaký společný zájem , společné záliby ?

 Další situací příčin krize manželství je začínající averse manželů navzájem. „Buď začneš o sebe více dbát , koupíš si nové šaty , začneš chodit k holiči....! Vidím , že se nemíníš změnit. Všechno jsem přehlížela jen kvůli dětem , ale teď je toho už dost!“ Psychosexuální příčiny - jejich společným jmenovatelem je intimní vztah zralého muže k jiné ženě , zpravidla podstatně mladší. Tyto příčiny jsou důsledkem především jeho povrchní hodnotové orientace a nízké etické úrovně , nebo náhlého uvědomění si relativní délky života (tedy ještě si něco užít) , anebo pozdní milenecké zamilovanosti. Sexuální příčiny - čistě sexuální problematika mezi manželi se objevuje u rozvodů starších a zejména pak dlouhodobých manželství jen sporadicky. To proto , že už sama délka soužití svědčí o tom , že v uvedeném směru je v podstatě shoda nebo alespoň soulad. Problémy přináší jen snížení sexuální aktivity u muže , ale někdy i u ženy , častou příčinou je i nedostatečná péče stárnoucích žen , ale i mužů o svůj zevnějšek. Nevěra - manželská krize Manželství , kde zdroj rozvratu spočívá nejen v oblasti sexuálního nesouladu , ale i v oblasti psychosexuální , je zpravidla provázen nevěrou jako následkem. Obvykle jde o skutečně nebo domněle , trvale nebo jen dočasně suponovanou šanci na plnější uspokojování do té doby nedostatečně uspokojovaných potřeb v oblasti intimních kontaktů. Na hloubku krize pak lze usoudit z významu , jaký dotyčný manžel přikládá svému mimomanželské-mu vztahu , i z postojů jeho mimomanželské partnerky (co od vztahu očekává aktuálně a co perspektivně) . Ve hře je pochopitelně i stanovisko manželky , jakmile se o nevěře doví , a ohled na blízké osoby , zejména děti. Které poznatky z těchto manželských trojúhelníků lze označit jako typické? U mužů nerozhoduje vzdělání. Rozhoduje spíš stupeň manželské lásky a míra etiky (odpovědnost). Z hlediska jejich atraktivity i v pokročilém věku pro ženy podstatně mladší a bez morálních zábran je u nich významné: společenské postavení , osobnost , hmotné zajištění . Přesto , že jde o zralé a zkušené muže , ztrácejí v důsledku zamilování někdejší rozvahu , získávají nadměrné sebevědomí a za čas se ze subjektu vztahu stávají pouhým objektem , někdy i závislým na partnerce až k bezmocnosti. (Totální skleslost při rozchodu , někdy i pláč , naprosto z těchto příčin muže nedůstojný) . Jejich mimomanželské přítelkyně bývají většinou věkově podstatně mladší. Většinou jsou svobodné , někdy rozvedené nebo vdovy. Zcela výjimečně jsou ženy vdané , popřípadě i se založenou rodinou. Lichotí jim zájem až zamilovanost zralého muže. Pokud jim jde o to , získat tohoto muže buď jako druha , nebo jako manžela , je tato jejich motivace ovlivňována nejčastěji: 1. snahou skončit s dosavadním osaměním s malými vyhlídkami na získání adekvátního partnera (méně atraktivní vzhled , věk nad optimální věk sňatečnosti , požadavky na vzdělání partnera , nedostatečné objektivní možnosti výběru , popřípadě nespokojenost v manželství) , 2. vliv imponující osobnosti zralého muže ( zamilování se ) , 3. jeho vyšší postavení (prestiž a jiné obdobné motivace) , 4. hmotné výhody (dary , bytové doplňky a jiné) , 5. smíšené již uvedené důvody a výhody . Manželky reagují na takovou z jejich strany většinou nepředpokládanou situaci po tolika letech soužití různě. Podle temperamentu , podle míry manželského citového vztahu , rodinných ohledů (děti , příbuzní , známí) i podle míry své hmotné závislosti na manželovi. Pokud podají návrh na rozvod , bývá tak většinou jen pod vlivem nejbližších příbuzných. Tento postup , zejména jako okamžitá reakce je však spíš výjimečný , na rozdíl od podobných situací v manželství mladém až středním. Důvodem časového odkladu je nejen dlouholetý návyk na partnera , ale i závislost ponejvíce citová i hmotná , dále vlastní malé vyhlídky na jiného partnera , obavy ze změny bydlení po rozvodu , z dělení majetku apod. Tedy důvody vesměs vážné. Proto většinou po určité nedlouhé době , ve které se vyrovnávají s hořkým zklamáním a hrozící perspektivou rozchodu - nejednou viděnou v černějších barvách než je skutečnost - usilují o likvidaci mimomanželského vztahu svého manžela, nebo o zlepšení manželského vztahu , nebo o obojí. Pokud zvolí obrácený postup , to znamená nejprve úsilí o zlepšení manželského vztahu , a teprve v návaznosti či souvislosti úsilí na likvidaci manželova poměru , jsou vyhlídky na konečný úspěch mnohem větší než postup podle původně uvedeného pořadí.
Úskalí konzumní sexuality                      nahoru

Konzumně pojatý intimní život přináší četná úskalí, o nichž se vedou diskuse na vysokých úrovních, píší se odborná pojednání, dokonce též vědecké knihy. Nicméně, jak říkají znalci díla významného génia české sexuologie, Járy Cimrmana, to je asi tak vše, co lze proti zmíněným úskalím dělat.Úskalími konzumní sexuality jsou omrzelost, nechuť k vzájemnému sdílení, neochota k intimním aktivitám, únava ze vzájemné komunikace, podrážděnost, pohotovost ke konfliktům, jejichž příčinami jsou prkotiny a banality, svárlivost, nespokojenost, 

pocity osamělosti aj. Vznešeně se tomu říká koroze párového soužití.Podle odborné sexuologické literatury existují dokonce časově přesně vymezená období, kdy dochází k pohasnutí vzájemného okouzlení a kdy je třeba soužití začít chápat jako povinnost, společenský úkol, životní nutnost apod. Zamilovanost prý vyprchává už po třech měsících. Manželská krize nastává po pěti letech manželství. Údaje se od autora k autorovi poněkud rozcházejí.Zachovat okouzlení po celý život prý chtějí jen romantičtí blouznivci a nenapravitelní utopisté. Buldozer české matrimoniologie (vědy o manželství), MUDr. Miroslav Plzák, jde dokonce tak daleko, že ve své knize Poznání a léčba poruch manželského soužití podává informaci, že manželské krizi nelze předejít. Cituji: Je podstatné si uvědomit, že v současném manželství není možné předejít krizi. Krize je zákonitý jev v manželství. Konec citace.
čaje a bylinky